Things do not change. We change.

Ten pocit, když ležíte ve tři ráno, zíráte bezvýznamně do stropu, v uších vám hraje vaše oblíbená písnička a v hlavě koluje tisíce myšlenek. Asi tu není nikdo, kdo by to pochopil, protože já sama to nechápu. Je pozdě v noci/brzo ráno a já píšu tenhle další vcelku nesmyslný článek. Neuběhlo moc dní, ale za tu dobu se dost věcí.. změnilo. Na jednu stranu je moje nálada mnohem lepší, na druhou snad ještě horší. Najednou ani nevím kde začít ani jestli to někoho zajímá. 

Začala jsem víc chodit ven, nesedím už celé dny zavřená doma. Poznala jsem pár nových lidí a začala se bavit s člověkem, se kterým jsem se do nedávna jenom občas pozdravila. Je zajímavý, co s vámi dokáže za pouhých pár dnů udělat jeden člověk. Ze začátku jsem se nechtěla upínat, prostě jsem to brala stylem "je mi to fuk, o nic nejde".. to se taky změnilo. Nerada si to připouštím, ale ten dotyčný si mě získal. Až tak, že mě to trochu děsí, nebo se spíš bojím zklamání. Je těžké dělat určitá rozhodnutí, aniž bych dopředu věděla, že se rozhoduji správně. Nedokážu ani úplně popsat, jak se cítím. Zvláštní, tenhle článek jsem psala s tím, že bude lepší ale nakonec stejně působí pesimisticky. Celá já. Nevadí,.. byla jsem na BubbleTea a taky nakupovat, abych na chvilku svoje myšlenky vypnula. Ve škole je toho taky dost, jsem fakt vděčná za ten víkend a blížící se Velikonoční prázdniny. Alespoň jedno volno, který si doufám trochu užiju. Pokud ovšem všechno vyjde. Tak se zatím mějte .... :)

Nový vansky. ♥